Svrab

Svrab či infekce zákožkou svrabovou je svědivé, parazitární onemocnění, které se přenáší přímým kontaktem. Rizikovými jsou zařízení s větším počtem osob a špatnou úrovní hygieny. Prvním příznakem této infekce je intenzivní svědění kůže celého těla, převážně v noci.

Původce

ektoparazit zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei)

Svrab či infekce zákožkou svrabovou je přenosné, svědivé, parazitární onemocnění. Původcem svrabu je samička zákožky svrabové (Sarcoptes scabiei). Zákožka je obligátním lidským parazitem (schopna napadnout pouze člověka). Zákožka vytváří chodbičky v poslední vrstvě kůže a v těchto chodbičkách potom kálí a klade vajíčka. Na člověku samička přežívá asi 4-6 týdnů a v průměru naklade 40-50 vajíček. Zákožka svrabová je mimo organismus člověka velice citlivá na vyschnutí a vlhko.

Přenos

Rizikovým faktorem pro člověka je kontakt s již nakaženou osobou, nízká úroveň hygieny, pobyt v zařízení s větším počtem osob apod. Prevence tedy spočívá ve správné hygieně, čistotě, výměně ložního prádla atd.

Příznaky a průběh

Inkubační doba je 4-6 týdnů. Prvním a nenápadným projevem nemoci je velmi intenzivní svědění (pruritus), které se dostavuje v noci (člověk je pod peřinou více zahřátý, a to umožňuje zákožce lepší životní vitalitu). Dalším příznakem přítomnosti zákožky jsou chodbičky většinou esovitého tvaru a bělošedé barvy, které se objevují na kůži zejména v meziprstním prostoru rukou, loktech, podpaží, okolo bradavek, pupku, genitálu, hýždě a na klenbě nohou.

Diagnostika

Výskyt zákožky svrabové se stanoví na základě anamnézy, klinického obrazu a průkazu parazita.

Léčba

Svrab je dobře léčitelný a nemá klasické komplikace. Léčba spočívá v likvidaci parazitů, zhojení lézí, zavedení a dodržování hygienických opatření kvůli zamezení šíření tohoto parazita. Používá se též terapie sírou (masťový základ) a lindanem.

Zdroje literatury