Moluska

Moluska patří mezi vysoce nakažlivé kožní onemocnění, které postihuje děti i dospělé a projevuje se vznikem mnohočetných infekčních puchýřků po celém těle. K přenosu viru dochází kontaktem s infikovanou osobou či infikovaným předmětem, u dospělých pak nejčastěji při pohlavním styku.

Původce

Molluscum contagiosum virus (MCV)

Moluska se řadí mezi vysoce nakažlivé kožní onemocnění, které postihuje děti i dospělé a projevuje se vznikem mnohočetných infekčních puchýřků po celém těle. Existují 4 typy MCV (MCV-1, MCV-2, MCV-3, MCV-4), typ MCV-1 a MCV-2 se vyskytuje převážně u dospělých.

Přenos

K přenosu viru MCV stačí jednoduchý kontakt s nakaženou osobou či s infikovaným předmětem – ručník, oblečení, hračky a také pobyt v bazénu s infikovanou vodou. Děti se nejčastěji nakazí právě tímto způsobem, neboť mají jen částečně vyvinutý imunitní systém a virus MCV se tak v jejich organismu snadno rozšíří. Z důvodu oslabené imunity se tímto způsobem mohou nakazit i pacienti s imunodeficitem. Moluska se také mohou rozšířit po těle tzv. autoinokulací, tedy když si pacient „roznese“ virové částice dotykem z jednoho místa na druhé. U dospělých osob dochází k přenosu nejčastěji při pohlavním styku.

Příznaky a průběh

Molluscum contagiosum má charakter nezhoubného kožního nádoru. Nejedná se však o závažné onemocnění, ve většině případů odezní bez léčby do několika týdnů.

Po několika dnech od nákazy se na těle objeví drobné, 2-5 mm velké puchýřky, které mají narůžovělou barvu s matným povrchem a na vrcholku každého z nich je malý důlek. Tyto puchýřky se nejčastěji nacházejí v oblasti obličeje, krku, v podpaží a dále v okolí genitálií a řitního otvoru. Samotné puchýřky nejsou bolestivé, ale často svědí, což vede pacienty k častému škrábání a rozšíření infekce po celém těle. V takovém případě může vyléčení trvat i několik měsíců, protože neustále dochází k dalšímu rozsevu infekčních částic.

Ačkoliv moluska nepatří mezi závažné choroby, mohou se objevit komplikace, které zhoršují celkový zdravotní stav pacienta. Výzkumy ukázaly, že u 10 % nakažených se vyvine ekzém v okolí puchýřků. Největší riziko však představuje průnik samotného viru do krve a spuštění větší imunitní reakce. Ačkoliv je tato možnost poměrně vzácná, neměla by být podceňována, a to zejména u dětí a imunodeficientních pacientů.

Diagnostika

Moluska jsou díky specifickým puchýřkům poměrně snadno identifikovatelná pouhým pohledem. Nicméně k určení správné diagnózy je nezbytný odběr vzorku kůže (biopsie kůže). Vzorek je následně mikroskopicky vyšetřen a podle přítomnosti typických tělísek, které virus Molluscum contagiosum ve tkáni utváří, je potvrzena diagnóza.

Léčba

Primárním účelem léčby molusek je odstranění puchýřků, které se zpravidla provádí pomocí drobných chirurgických výkonů. Mezi ně patří kryochirurgie, použití tekutého dusíku, laser, seškrábnutí nebo vyříznutí puchýřků. Po chirurgických zákrocích se kůže zhojí a u většiny pacientů dojde k úplnému vymizení molusek zpravidla do 4 měsíců. Problémem může být vznik jizev.

Dnes mohou pacienti také používat různé krémy, masti a oleje, kterými se puchýřky potírají. Udává se, že u 90 % infikovaných je tato léčba úspěšná, u každého jedince však mohou být léčivé účinky individuální. Pozitivní účinek mají především tyto látky – cantharidin, tretinoin a imiquomid.

Zdroje literatury