Herpes simplex virus

Infekce herpes simplex virem je celosvětově hojně rozšířená a vyznačuje se vznikem typických oparů. Rozlišujeme dva hlavní typy herpetických virů a to HSV1 způsobující převážně opary v obličeji, a HSV2, který je nejčastějším původcem vzniku genitálního oparu.

Původce

Herpes simplex virus 1, 2

Herpes simplex virus patří mezi herpesviry. Umí proniknout do nervového systému, v jehož buňkách se pomnoží a usadí. Herpes simplex virus způsobuje tzv. latentní infekci, kdy pacient nemá žádné projevy, ale virus je usídlený v nervovém gangliu a čeká na vhodnou dobu oslabení organismu, aby se mohl rozmnožit, reaktivovat se a způsobit opar v místě inervovaném z příslušného ganglia. Nejčastěji je napaden ganglion trojklanného nervu, z něhož HSV cestuje do oblasti obličeje nebo ganglion sakrálních nervů S2-S5 odkud HSV postihuje genitál. Oba typy, jak HSV 1, tak HSV 2, mohou způsobovat obličejové i genitální opary.

Přenos

HSV1

HSV se přenáší těsným kontaktem nakaženého člověka se zdravým. Nejvíce infekční je pacient s rozvinutým oparem, protože v samotném puchýřku jsou ukryty virové částice, ale k přenosu může dojít i v době, kdy nemocný nemá žádné projevy. Nákaza probíhá při kontaktu oparu se sliznicemi (ústní, vaginální, anální, spojivková...), slinami nebo během pohlavního styku. Zvláštním případem je infekce novorozence od matky během porodu.

Příznaky a průběh

Při první nákaze dojde ke vzniku oparu v místě kontaktu přibližně 1-2 týdny po styku s nakaženou osobou. Opar je bolestivý, drobný, několik milimetrů velký čirý lesklý puchýřek rozvíjející se na červeném podkladě. Vyskytuje se samostatně nebo ve skupině. Před samotným propuknutím může pacient cítit svědění, pálení nebo bolest v oblasti, kde se opar posléze objeví. Opary velmi záhy praskají a tvoří se drobné bolestivé vřídky. Na nich se poté utvoří strupy a ty zpravidla do týdne mizí.

Obličejový opar se nejčastěji vyskytuje na rtu nebo ústní sliznici. Genitální herpes postihuje u žen oblast stydkých pysků, vaginy, ale i děložního čípku, u mužů nacházíme léze na žaludu, předkožce, ale i v močové trubici, na šourku nebo na stehnech. Po análním styku se může opar objevit také.

K oparovému ložisku se často přidávají i celkové příznaky, např. horečka, zvýšená únava, bolesti svalů, otok lymfatických uzlin.

Po nákaze HSV již virus přetrvává celoživotně v lidském organismu. Při každém oslabení (nemoc, úraz, horečka, vystavení se UV záření, menstruace, stres aj.) může dojít k jeho reaktivaci a opětovnému výsevu oparu.

Vzácně může infekce HSV způsobovat závažnou systémovou reakci s rozvojem meningoencefalitidy (zánět mozkových blan) nebo keratitidy (zánět rohovky). V ohrožení jsou lidé s poškozeným imunitním systémem, např. pacienti s AIDS, pacienti po transplantacích. Těžší průběh infekce hrozí také novorozencům, kteří se nakazili od matky během porodu.

Diagnostika

Každý puchýř, který se vytvoří na genitálu, musí být vyšetřen v dermatovenerologické ambulanci z důvodu odlišení od jiných pohlavně přenosných chorob.

Diagnostika pomocí specifických testů někdy nemusí být nutná, protože opar má specifický vzhled, který lze ve většině případů dobře rozpoznat a stanovit tak diagnózu pouze pomocí klinického obrazu. Pokud ale chceme diagnózu potvrdit, existuje několik možností. Je možné provést stěr přímo z oparu a ze vzorku provést buď Tzanckův test nebo dnes běžnější PCR. Dále je možné diagnostikovat infekci z krve také pomocí PCR, která potvrdí přítomnost HSV DNA, nebo lze vyšetřit protilátky. V tomto případě je ovšem potřeba počítat s latencí 3-4 týdnů po nákaze a teprve poté provést test, aby se protilátky stihly vytvořit.

Léčba

K léčbě infekce HSV se používá antivirotická terapie, např. acyklovir, valacyklovir, která při každodenním užívání snižuje frekvenci dalších výsevů a zmírňuje projevy, nicméně zcela vyléčit HSV infekci zatím není možné. Pokud se opar objeví, dají se aplikovat antivirotické masti a krémy.

Zdroje literatury