Lidský papilomavirus (Verruca vulgaris)

Bradavice jsou nezhoubné kožní výrůstky, se kterými se setkáváme jak u dospělých, tak u dětí. Přenášejí se přímým kontaktem s nakaženou osobou, ale i kontaktem nepřímým (návštěva bazénu, použití infikovaného ručníku, hračky apod.) Při léčbě bradavic se využívá různých postupů, mezi které patří drobné chirurgické zákroky, kryoterapie s použitím tekutého dusíku, kauterizace nebo použití lokálních přípravků.

Původce

Lidský papillomavirus (HPV)

napadá keratinocyty nacházející se v kůži nebo na slizních. Způsobuje v nich nezhoubné změny, díky čemuž dochází k tvorbě verruky nebo-li bradavice. Existuje více než 100 typů lidských papillomavirů a jen některé jsou zodpovědné za rozvoj tohoto onemocnění, nejčastěji jsou to HPV 2, 3 a 4. Jiné typy papillomavirů mohou způsobovat genitální bradavice nebo nádorová onemocnění.

Přenos

Bradavice se přenáší přímým kontaktem s nakaženou osobou nebo nepřímým kontaktem, např. použitím infikovaného ručníku nebo při návštěvě bazénu či sauny, kde se lidé pohybují bosi a roznášejí tak virové částice. Zvýšené riziko přenosu je v případě narušeného povrchu kůže – oděrky, škrábance, strupy, ekzém aj. Bradavice se také mohou rozšířit po těle tzv. autoinokulací, tedy když si pacient „roznese“ virové částice dotykem z jednoho místa na druhé.

Příznaky a průběh

Bradavice se zpravidla objeví několik týdnů až měsíců po infekci virem HPV. Jednotlivé typy bradavic se liší tvarem, velikostí i barvou, některé mohou být i bolestivé. Vyskytují se buď jednotlivě nebo mnohočetně.

Verruca vulgaris (pravé bradavice)

Tzv. běžné bradavice se nejčastěji objevují ve věku od 5 do 20 let, jen 15 % z nich se projeví u pacientů starších 30 let. Bradavice má vzhled kulatého vyvýšeného puchýřku o průměru od 1 mm do 1 cm, mívá lehce našedlý povrch a na dotek je hrubá a tvrdá. Kvůli keratinizaci (ztvrdnutí kůže na povrchu) může být bradavice rozpraskaná. Je pro ni typické, že se v průběhu několika týdnů až měsíců zvětšuje. Tento typ bradavice se nejčastěji vyskytuje na rukou, a to i na dlaních, dále pak v okolí nehtu či pod ním, tzv. autoinokulací se však může roznést kamkoliv po těle. Zpravidla sama od sebe zmizí do 2 let.

Verruca plana (plochá bradavice)

Ploché bradavice postihují hlavně děti, u nichž je největší komplikací svědění a následné rozškrábání. Jsou drobnější než bradavice běžné, v průměru měří 1-4 mm. Vypadají jako růžové ploché puchýřky s hladkým povrchem, který není zdrsněný. Zpravidla se vyskytují ve větším množství, mohou jich být až stovky. Nejčastějšími místy výskytu jsou hlava, krk a končetiny (zejména zápěstí a kotníky).

Verruca plantaris (plantární bradavice)

Plantární bradavice je častá především u dospělých. Vyskytuje se na ploskách chodidel, především na patě a bříšku chodidla, tedy v místech, kde je na nohu kladen největší tlak při chůzi. Z tohoto důvodu se bradavice dostává hlouběji do kůže, a tak trvá déle, než si jí pacient všimne. Výrůstek je z počátku drobný a má hladký povrch. S postupujícím časem však bradavice roste a vystupuje nad úroveň kůže, kde dochází ke ztvrdnutí a k značnému zdrsnění jejího povrchu. Někdy se okolo výrůstku udělá tvrdý prstenec podobný mozolu. Uvnitř bradavice mohou být viditelné drobné tmavé tečky, které představují petéchie (drobná krvácení). Proto když si pacient plantární bradavici rozškrábne, objeví se na jejím místě malé krvácení. Plantární bradavice jsou často velmi bolestivé a způsobují tak obtíže při chůzi a běhání. Mohou se shlukovat do skupinek, pak hovoříme o tzv. mozaikové bradavici. Tento typ bradavice bývá často rezistentní k léčbě.

Verruca filiformis (nitkovitá bradavice)

Nitkovité bradavice jsou časté u dospělých. Vyskytují se v oblastech, kde je tenká a jemná kůže, nejčastěji na obličeji v okolí očí a rtů. Nitkovité bradavice mají úzký, protáhlý tvar a stopkovitě vystupují nad úroveň kůže. Je tedy poměrně jednoduché je nechtěně strhnout, např. při holení, což vyvolává krvácení. Často se také stává, že jejich povrch zrohovatí a ztvrdne. Tento typ bradavice se velmi snadno šíří a dokáže se tak rozmnožit do větší skupinky, obzvlášť je-li kůže obličeje poraněná.

Diagnostika

K diagnostice kožních nebo slizničních bradavic většinou není potřeba žádných speciálních metod - bradavice mají specifický vzhled, podle kterého je lékař rozezná. Pokud nález není jasný, měla by být provedena biopsie, tedy odběr vzorku tkáně, a nechat vzorek vyšetřit patologem.

Léčba

Při léčbě bradavic se využívá různých postupů, mezi které patří drobné chirurgické zákroky, kryoterapie s použitím tekutého dusíku, kauterizace, ale i použití lokálních přípravků. Někdy není léčba vůbec potřeba a bradavice samy zmizí. V obou případech však nelze vyloučit, že se neobjeví znovu.

Nejúčinnější léčbou zpravidla bývá kryoterapie, při níž je aplikován tekutý dusík přímo na bradavici a ta se díky prudké změně teploty sama odloučí od kůže. Na silně rezistentní bradavice se doporučuje použití laseru. Kromě těchto dvou způsobů je možné bradavici vyříznout kyretáží nebo vypálit elektrokauterem. Výběr konkrétní metody je dán velikostí bradavice a zvyklostmi pracoviště.

Mnoho pacientů používá chemické roztoky, kterými se bradavice potírají a po čase zcela zmizí. Pozitivní výsledky přináší aplikace kyseliny salicylové, v ČR v přípravcích Verrumal a Duofilm. Může se kombinovat také s podophylinem či fluorouracilem.

Zdroje literatury