Zika virus

Zika virus je jednořetězcový RNA virus z čeledi Flaviviridae, rod flavivirus. Virus zika se přenáší na člověka především prostřednictvím bodnutí infikovaným komárem druhu Aedes. Virus byl poprvé identifikován v Ugandě v roce 1947 v makacích rhesus, následně v roce 1952 v Ugandě a Sjednocené republice Tanzanie. V roce 1954 byl v Nigérii poprvé izolován z člověka. Ohniska nákazy virem zika byly zaznamenány v Africe, Americe, Asii a Tichomoří.

Vektor

Přenašečem je komár druhu Aedes

Přenos

Virus zika se na lidi přenáší prostřednictvím kousnutí infikovaným komárem Aedes aegypti, zejména v tropických oblastech. Jedná se o stejného komára, který přenáší horečku dengue, nemoc chikungunya a žlutou zimnici. Dále byl hlášen perinatální přenos, tj. z těhotné ženy na plod. Poslední údaje ukazují, že k přenosu může docházet mezi lidmi také při pohlavním styku a krevní transfuzí.

Příznaky a průběh

Inkubační doba (doba od vzniku do projevu příznaků) onemocnění virem zika není jasná, ale je pravděpodobné, že bude trvat v řádu několika dní (nejspíše 2−7 dní). Příznaky jsou podobné jako u jiných arbovirových infekcí, jako je horečka dengue. Asi 1 z 5 lidí nakažených virem zika má příznaky infekce. Charakteristické klinické nálezy jsou akutní nástup teplot, v maximech do 38,5 °C, s makulopapulární vyrážkou(skrvny zároveň s pupínky), bolestí kloubů nebo zánětem spojivek. Jiné běžně hlášené příznaky zahrnují bolesti svalů a bolesti hlavy. Onemocnění má obvykle mírné příznaky, které trvají několik dní až týden a nemusí být rozpoznány. Velké množství případů infekce navíc probíhá bezpříznakově.

Diagnostika

Předběžná diagnóza se opírá o pacienta s klinickými příznaky, místa a data cestování. Diagnóza viru zika může být potvrzena pouze laboratorním testováním na přítomnost virové RNA v krvi nebo jiných tělních tekutinách, jako je moč nebo sliny pomocí PCR, izolací viru či serologickým testováním na přítomnosti protilátek proti viru.

Léčba

Pro onemocnění virem zika není k dispozici žádná specifická antivirová léčba. Léčba je obvykle podpůrná a může zahrnovat odpočinek, tekutiny a použití analgetik a antipyretik.

Zdroje literatury