Ebola

Ebola

Jedná se o virové onemocnění zvané též krvácivá horečka, které postihuje primáty včetně člověka. V této souvislosti hovoříme o jednom z nejvíce nebezpečných nakažlivých onemocnění, jehož původcem jsou filoviry. Jeho název je odvozen od řeky Ebola, v jejíž blízkosti byl v roce 1976 poprvé výskyt tohoto viru zaznamenán, a to místním lékařem Ngoy Musholaou. Od té doby se epidemie objevují se smrtelnými následky u 50-90 % nemocných, přičemž nejvážnější dopady měla tato epidemie na přelomu let 2013 a 2014. Morfologie tohoto viru je vláknitá, ale virus může mít i podobu písmene U nebo čísla šest. Mohou se vyskytovat také rozvětvené nebo svinuté tvary. Délka vlákna je velmi variabilní, může měřit až 14 µm.

V současné době je známo 5 kmenů tohoto viru, ale pouze tři z nich představují ohrožení pro člověka. Jsou to Zair, Súdán a Bundibuygo. Čtvrtý známý kmen, Pobřeží slonoviny (Tai Forest), doposud způsobil jen jeden případ onemocnění člověka, které ale nemělo letální následky. Dotyčný se nakazil při pitvě nakaženého šimpanze. Pátý kmen, Reston, napadá nehumánní primáty a prasata.

Ebola-Zaire (EBOV)

Tento kmen byl objeven jako první ve vesnici Yambuko v roce 1976 a představuje největší riziko pro člověka, úmrtnost dosahuje až 90 %. Přirozený rezervoár tohoto viru ještě není známý, ale podezření padá na některé druhy netopýrů a antilop.

Ebola-Súdan (SUDV)

Tento kmen má menší úmrtnost než předchozí EBOV, a to kolem 50-60 %. Epidemie tentokrát propukla ve městech Nzara a Maridi v Súdánu. Přírodní rezervoár je v tomto případě opět neznámý. Bylo otestováno několik podezřelých druhů hmyzu, pavouků, krys a netopýrů, ale všechna testování přinesla negativní výsledek.

Inkubační doba

Inkubační doba viru Ebola může být 2 dny až 3 týdny, ale obvykle propukne mezi 7-10 dny. Až do projevu příznaků nejsou lidé infekční. Onemocnění se ze začátku projevuje horečkou, únavou, bolestmi svalů, hlavy a bolestí v krku. Následně se přidává zvracení, průjem, vyrážka, dochází k poškození funkce ledvin a jater a v některých případech i k vnitřnímu a vnějšímu krvácení.

Přenos

Jak již bylo zmíněno, doposud není objasněný původní rezervoár tohoto viru. Mezi lidskou populaci se však rozšířil při kontaktu člověka s tělními tekutinami nebo orgány infikovaných zvířat. Z člověka na člověka se Ebola šíří přímým kontaktem přes poraněnou kůži či sliznice tělními tekutinami (krev, moč, sliny, pot, výkaly, mateřské mléko, sperma) nakaženého člověka nebo kontaminovaným materiálem. K šíření Eboly přispívají i pohřební rituály, při kterých dochází ke kontaktu s tělem zemřelého. Pacienti, kteří přežijí onemocnění Ebola, zůstávají infekční po dobu přítomnosti viru v krvi. Studie ukazují, že virus Ebola může být přítomen i v ejakulátu muže 82 dní nebo u ženy v poševním hlenu 33 dní po odeznění příznaků onemocnění. Ke stanovení míry rizika přenosu viru pohlavním stykem je zapotřebí dalšího zkoumání. Prozatím se doporučuje, aby přeživší pacienti a jejich sexuální partneři dodržovali pravidla bezpečného sexu a používali kondom do doby, než budou znát výsledky testů. Vyšetření ejakulátu na přítomnost viru by mělo proběhnout 3 měsíce od odeznění příznaků a pak každý další měsíc do doby než bude test dvakrát po sobě negativní. Pokud není možnost podstoupit vyšetření, měly by se zásady bezpečného sexu dodržovat následujícího půl roku.

Příznaky

Inkubační doba Eboly se pohybuje od 2 do 21 dní od nákazy. Až do projevu příznaků nejsou lidé infekční. Onemocnění se ze začátku projevuje horečkou, únavou, bolestmi svalů, hlavy a bolestí v krku. Následně se přidává zvracení, průjem, vyrážka, dochází k poškození funkce ledvin a jater a v některých případech i k vnitřnímu a vnějšímu krvácení.

Diagnostika

Pro stanovení přesné diagnózy je potřeba vyloučit onemocnění, která mají podobné symptomy, jako jsou malárie, cholera a další druhy krvácivých horeček. Odebrané vzorky krve jsou testovány na přítomnost protilátek (ELISA testy, sérový neutralizační test) nebo na potvrzení přítomnosti samotného viru (polymerázová řetězová reakce; PCR). Další možností je izolace viru z kultivovaných buněk nebo detekce pod elektronovým mikroskopem. Laboratorní obraz se vyznačuje nízkým počtem bílých krvinek i krevních destiček, také jsou naměřeny zvýšené hodnoty jaterních enzymů. Velmi důležité je odebírání biologického materiálu určeného pro testování za velmi přísných ochranných podmínek.

Léčba

Neexistuje přesně definovaný typ léčby pro toto onemocnění a účinnost dostupných virostatik je zanedbatelná. Podstatou léčby je dostatečné doplňování tekutin; podává se mírně sladká a slaná voda, případně lze použít i nitrožilní výživa.

Prevence

Většina prevence spočívá v bezpečném kontaktu se zvířaty, jejich správném zpracování, řádné likvidaci a hygieně (nošení rukavic a ochranných oděvů). Totéž platí pro kontakt s nakaženými pacienty, zejména je potřeba eliminovat kontakt s tělesnými tekutinami.

Zdroje literatury