Kampylobakterióza

bakterie Campylobacter

Kampylobakterióza je závažné průjmové onemocnění. K nákaze dochází nejčastěji konzumací nedostatečně tepelně upraveného drůbežího masa či nepasterovaného mléka a sýrů. Onemocnění obvykle trvá 2-7 dní a je doprovázeno těžkým průjmem s příměsí hlenu a krve, vysokými horečkami, celkovou slabostí, bolestmi hlavy a silnými bolestmi břicha.

Původce

bakterie Campylobacter

Campylobacter je termofilní gramnegativní bakterie spirálního tvaru. Na konci svého těla má bičík, který jí pomáhá pronikat vrstvou hlenu ve střevní sliznici hostitele. Nejznámějším zástupcem je Campylobacter jejuni – nejčastější původce průjmových onemocnění v České republice.

Přenos

Campylobacter jejuni přežívá v organismu řady domácích zvířat, zejména v organismu drůbeže a skotu. K nákaze dochází alimentární cestou z kontaminovaných potravin, a to hlavně z nedostatečně tepelně upraveného drůbežího masa, nepasterovaného mléka a sýrů. Je možný i mezilidský přenos např. při pohlavním styku.

Příznaky a průběh

Campylobacter způsobuje gastroenteritidu (zánět žaludku a tenkého střeva), která se projevuje průjmy s obsahem hlenu a krve, nevolností, zvracením, silnými křečovitými bolestmi břicha, zvýšenou tělesnou teplotou a bolestí hlavy. Onemocnění obvykle trvá 2–7 dní, ale původce infekce je přítomen ve stolici ještě 6 týdnů po uzdravení. Kampylobakterióza může v krajních případech vést ke vzniku akutního neurologického onemocnění - tzv. syndrom Guillain-Barré nebo k rozvoji reaktivní artritidy.

Diagnostika

Laboratorní diagnostika kampylobakteriózy se provádí ze vzorku stolice nejčastěji pomocí PCR nebo pomocí kultivace a následné mikroskopie. Nepřímá serologická diagnostika z krve není příliš častá. Provádí se u pacientů se syndromem Guillain-Barré nebo s reaktivní artritidou, pokud má lékař podezření, že tato onemocnění mohla vzniknout na podkladě infekce Campylobacterem.

Léčba

Léčba kampylobakteriózy spočívá především v rehydrataci, tedy zavodnění pacienta a dodání všech potřebných iontů a minerálů. U těžších případů se přistupuje k léčbě pomocí antibiotik, kdy používáme azitromycin nebo erytromycin.

Zdroje literatury
  • Štork, Jiří et al. Dermatovenerologie. 1. vyd. Praha: Galén, ©2008. xv, 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.
  • Vosmík, František et al. Dermatovenerologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 396 s. ISBN 80-7184-633-3.
  • GROSS, Gerd a Tyring, Stephen K. Sexually Transmitted Infections and Sexually Transmitted Diseases. Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14662-6.