Lidský papilomavirus (Condylomata)

Lidský papillomavirus (Human Papillomavirus – HPV)

Genitální bradavice, condylomata acuminata patří mezi nejnakažlivější sexuálně přenosné nemoci. Jsou způsobeny infekcí lidskými papillomaviry (HPV) a nejčastěji se vyskytují v oblasti genitálií a řitního otvoru.

Původce

Lidský papillomavirus napadá keratinocyty nacházející se v kůži nebo na slizních. V těchto buňkách se usidluje, a pokud má příslušnou výbavu (specifické proteiny E6 a E7 a další), dokáže se včlenit do DNA keratinocytu a způsobit v ní nádorové změny. Tuto schopnost však mají jen některé typy papillomavirů, např. HPV 16 a HPV 18. Jiné typy HPV (např. HPV 6 a HPV 11) se v keratinocytech pouze rozmnožují a způsobují benigní kožní a slizniční léze - bradavice. Podle schopnosti vytvářet nádorové změny v buňkách rozdělujeme HPV do dvou velkých skupin - na low-risk HPV (nízkorizikové HPV) a high-risk HPV (vysokorizikové). Proti různým typům HPV jsou zaměřeny očkovací vakcíny, o kterých se zmíníme v odstavci věnovaném léčbě.

Přenos

Lidské papillomaviry se přenášejí kontaktem kůží nebo sliznic, které mohou být nějakým způsobem porušené nebo oslabené, např. skrz oděrku v kůži, skrz drobné ranky vznikající na sliznici genitálu během pohlavního styku, nebo pokud je oslabená imunita. K přenosu však může dojít i přes celistvý kožní povrch. Genitální bradavice jsou velmi infekční.

Přenosu HPV neuniknou ani děti. Pokud má těhotná žena kondylomata, může dojít během porodu při průchodu novorozence porodními cestami k nákaze dítěte. V takových případech je indikován porod císařským řezem. Genitální bradavice se u novorozence projeví zpravidla do několika týdnů či měsíců po porodu. Kojenci či batolata se mohou nakazit inokulací (přímým dotykem) od infikovaných rodičů, např. při přebalování. V tomto případě se HPV šíří z běžných bradavic (např. na rukách) matky či otce a způsobí genitální bradavice dítěte.

Příznaky a průběh

Genitální bradavice, nebo-li condylomata accuminata, jsou nejčastější pohlavní infekcí vůbec a nejvíce se vyskytují ve věku 20 - 24 let, obzvláště u promiskuitních jedinců, kteří mají nebo měli více sexuálních partnerů. Objeví se u 75 % nakažených, ostatní infikovaní mají HPV usídlený v buňkách, ale nemusí mít žádné projevy (i přesto však mohou být pro své partnery infekční). Kondylomata jsou vysoce infekční a vyskytují se v celé anogenitální oblasti - u mužů na penisu včetně žaludu, předkožky i ústí močové trubice, na šourku, u žen na stydkých pyscích, vulvě, ve vagině i na děložním čípku; u obou pohlaví v oblasti análního otvoru nebo také v ústní dutině, pokud došlo k nákaze orálním stykem. Utvářejí narůžovělé plošky, pupeny až větší květákovité útvary a zpravidla se vyskytují ve větším množství. Kondylomata jsou nebolestivá, ale mohou způsobovat svědění.

Diagnostika

K diagnostice kožních nebo slizničních bradavic většinou není potřeba žádných speciálních metod - bradavice mají specifický vzhled, podle kterého je lékař rozezná. Pokud nález není jasný, měla by být provedena biopsie, tedy odběr vzorku tkáně, a nechat vzorek vyšetřit patologem. Biopsie se vždy odebírá z lézí, kde je podezření na nádor.

Ženy i muži si mohou nechat udělat speciální testy, které rozliší přítomnost HPV s nízkým nebo vysokým rizikem. Lékař provede stěr z děložního čípku u žen nebo z ústí močové trubice u mužů, a ten odešle do laboratoře, kde vzorek pomocí molekulárně - biologických metod vyšetří a stanoví, o kterou skupinu HPV se jedná. Přesné určení typu papillomaviru se zatím provádí spíše v rámci výzkumů, a to pomocí metod DNA hybridizace.

Léčba

K léčbě genitálních bradavic se přistupuje různými způsoby, u žádného z nich však nelze zaručit, že se kondylomata u pacienta neobjeví znovu. Studie ukazují, že v 10-20 % případů dochází k relapsu i přesto, že byla kondylomata odstraněna.

Nejčastějším způsobem odstranění je kryoterapie, při níž je aplikován tekutý dusík přímo na bradavici a ta se díky prudké změně teploty sama odloučí od kůže. Kryoterapii je třeba podstoupit několikrát za sebou, aby byla léčba co nejúčinnější. Velmi časté je též odstranění kondylomat laserem nebo elektrokauterem v lokální anestezii. V závažnějších případech musí být genitální bradavice vyříznuty chirurgicky za použití celkové anestezie.

Další variantou léčby kondylomat je aplikace místních přípravků, které pacient aplikuje sám. Pro své dobré účinky se hojně využívá imiquomid (obchodní název Aldara) - mast podporující místní imunitu v boji s genitálními bradavicemi. Aplikuje se 3x týdně po dobu max. 16 týdnů. Nejnovějším přípravkem k léčbě je krém se synekatechiny, výtažky ze zeleného čaje (obchodní název Veregen). Dále lze aplikovat podofylotoxin (obchodní název Wartec). Všechny výše zmíněné přípravky jsou k dostání pouze na lékařský předpis a nejsou plně hrazeny zdravotními pojišťovnami.

Léčba

Poměrně účinnou ochranou proti HPV infekci je vakcinace, tedy očkování. V současnosti existují vakcíny proti dvěma, čtyřem a devíti typům papillomavirů - Cervarix, Silgard a nejnovější Gardasil 9. Silgard a Gardasil 9 poskytují ochranu jak před nízkorizikovými typy HPV (př. HPV 6 a 11), tak před vysokorizikovými typy (př. HPV 16 a 18) - jsou tedy účinnou prevencí vzniku kondylomat i maligních nádorů. Očkování je doporučováno pro dívky i chlapce ve věku od 9 let, protože je nejúčinnější, pokud se aplikuje ještě před zahájením sexuálního života. Je ovšem nutné si uvědomit, že máme k dispozici vakcíny pouze proti několika vybraným nejčastějším typům HPV. To ale nevylučuje možnost infekce jinými typy a následný vznik kondylomat nebo malignity. Proto je nezbytné, aby i očkované dívky minimálně jednou ročně podstoupily preventivní gynekologické vyšetření, stejně jako dívky neočkované. Pro chlapce je vakcinace doporučována také, nicméně není v ČR zatím hrazena ze zdravotního pojištění.

Zdroje literatury
  • Štork, Jiří et al. Dermatovenerologie. 1. vyd. Praha: Galén, ©2008. xv, 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.
  • Vosmík, František et al. Dermatovenerologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 396 s. ISBN 80-7184-633-3.
  • GROSS, Gerd a Tyring, Stephen K. Sexually Transmitted Infections and Sexually Transmitted Diseases. Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14662-6.